V sobotu, v den CONiáše, jsem se se Samanthou setkala až odpoledne. Měla domluvenou prohlídku knihovny před tím, než začne její vystoupení ve velkém sále Ústřední knihovny na Mariánském náměstí. A jak se již začínalo pro mě stávat tradicí, dorazila pozdě. Dokonce i paní Blatná z nakladatelství Host začínala vypadat mírně nervózně.
Samantino vystoupení začínalo v 16 hodin, sama autorka však dorazila pouze půl hodiny předem, proto exkurze po zákulisí knihovny musela proběhnout opravdu rychle. Právě tuto sobotu bylo více lidí dole v předsálí než nahoře v prostorách s knihami, navíc moje slovní zásoba nebyla dostatečně aktivní a pohotová, abych dokázala popsat úplně všechno. Letem světem jsme prošly ústřední halou, oddělením pro děti a mládež, hudebním úsekem a zamířily mezi naučnou literaturu. Chtěla jsem Samantě ukázat i sklady, což se ovšem nesetkalo s velkým pochopením zde sloužící kolegyně. Kolem knihosloupu jsme se vrátily na CONiáše právě včas, aby stihla své vystoupení.
Atmosféra zde byla poněkud komornější než předchozí den v Luxoru. Na pódiu seděla Samantha opět po boku své překladatelky Lenky Kapsové, která vše, co autorka řekla, tlumočila publiku. A ačkoli má velký sál kapacitu nějakých 370 lidí, bylo vlastně méně než poloprázdno. To byla vlastně výhoda pro zúčastněné. Jednak fronta na podpis nebyla nekonečně dlouhá a jednak se deset skalních fanynek mohlo potkat s tvůrkyní Kostičasu osobně, kolem oválného stolu v Dílně.
Své knihy si nechal v zastoupení podepsat i šéfredaktor Pevnosti (který má v jedné napsáno "pro nejlepšího šéfredaktora na světě" a ve druhé "pro úplně nejlepšího šéfredaktora na světě").
Samantha v Dílně střídala Leonarda Medka. Dalo by se tedy říci, že se kompletní osazenstvo vyměnilo, protože na pokec s britskou autorkou opravdu dorazily nejvíce mladé dámy.
A povídalo se o všem možném, většinu z toho se dočtete v rozhovorech. Přidanou hodnotou tohoto setkání však byla právě ta možnost osobního kontaktu. Jen si to představte. Sedíte u stolu s někým kdo napsal dvě velmi úspěšné knihy a píše další! (Pro knihovníky, kteří pracují s Mílou Lincem, je to skoro samozřejmé, ale ne každý může být knihovníkem.)
Pro mě však nastal úplně nový problém: kde vzít pro autorku a překladatelku vodu? Všechny karafy už byly rozebrané pro jiné akce. V kostýmu Alenky v říši divů mi nezbylo nic jiného, než zamířit do prodejny Žabka za dvěma rohy pro láhev minerálky. Ne, nemám nejmenší tušení, co si kolemjdoucí museli myslet. Zato jsem se hezky proběhla.
Po skončení akce se Samantha celkem nenápadně vytratila. Čekal ji poslední den v Praze.
Sunday
Nevím, co dělala dopoledne. Vím jen, že měla domluvenou komentovanou prohlídku Prahy. Spolu jsme se setkaly až odpoledne, kdy jsem ji doprovázela na letiště. Tentokrát jsme si vzaly taxi, protože kvůli rekonstrukci vedlejší budovy nebylo možno dostat se ke služebnímu autu. Odvoz jsem objednávala předem a na vyznačeném místě před knihovnou stál taxikář dokonce s půlhodinovým předstihem.
Tentokrát Samantha neměla zpoždění. Byla ve svém prozatímním domově. Vzala svůj miniaturní kufřík a šla. Tentokrát jsme se projely kolem Hradu a kolem stanice Hradčanská, kde zrovna táhly davy fotbalových fanoušků z derby Sparta – Slávia. Takže dostala pražský folklór komplet.
Cestou na letiště jsme mluvily jen minimálně a rozloučení před Terminálem 1 bylo také více než vlažné. Ani nechtěla doprovodit do haly. Chvilku jsem si dělala starost, jestli bylo všechno v pořádku, ale když o pár hodin později začala opět tweetovat, ulevilo se mi.
Summary
Na Samantě se mi líbilo, že okamžitě pochopila pražský systém v metru. Vpravo se na eskalátorech stojí, levá strana je pro chůzi. Takže cestou do rádia jsme v metru šly. Vlevo.
S čím jsem měla naopak trochu problém, byla její odtažitost. Vím, že většina lidí britskou autorku považuje za velmi vstřícnou a přátelskou. Já jsem si teprve po setkání s Rutou Sepetys na Humbooku uvědomila, že opravdu velmi záleží na tom, že je Samatha Britka. Britsky odtažitá.
Nikdy jsem nevěděla na čem jsem. Místy jsem měla pocit, že jí lezu na nervy, aby mi v zápětí poděkovala za prohlídku nebo cokoli jiného. Z toho plyně ponaučení pro příště: to, že vás Brit ignoruje, neznamená, že ho nutně štvete.
Kdo asi přijede příští rok?
Žádné komentáře:
Okomentovat