CONiáš!

Ptáte se, kdo nebo co je CONiáš? Koniáš byl jezuitský kněz a cenzor, který proslul pálením knih a dalších uměleckých skvostů Jednoty bratrské v době husitské. Nejspíš kvůli této libůstce byl jako trochu poťouchlý odkaz jeho jménem pojmenován katalog Městské knihovny v Praze. A spojením se slovem con od anglického convention vznikl CONiáš, tedy sraz fanoušků sci-fi a fantasy pořádaný každoročně kolem dvacátého září v Městské knihovně v Praze.

Letos připadl na sobotu 24. září, byl jubilejní desátý a navíc se k němu přidružil putovní Parcon(podobná akce jen s poněkud delší tradicí). A taková příležitost si vyžádala speciálního hosta, proto byla pozvána Samantha Shannon. O ní ale bude zase příští povídání, v tomto zůstaňme u samotného CONiáše.

Akce začíná tradičně v 10 hodin, organizátorský tým však přichází na osmou, někteří členové i dříve. Vzhledem k tomu, že poslední lidé odcházejí dlouho po deváté večerní, pro největší vyrtvalce z řad knihovníků to znamená více než třináctihodinovou šichtu.

Letošní CONiáš byl v něčem i trochu nový. Zkoušeli jsme registrovat účastníky na dvou místech zároveň, aby se zkrátila fronta, která dříve vznikala především kvůli nově se zapisujícím uživatelům knihovny. Druhou novinkou, která souvisela především s Parconem, byl program ve dvou sálech souběžně, a navíc nový formát v podobě osobního setkání s autory u oválného stolu.

A co si mohli návštěvníci vychutnat? Letošním tématem bylo cestování v čase, přednášky v malém sále se tak týkaly především toho. Velký sál byl vyhrazen "velkým" akcím jako křty knih a vyhlašování literárních soutěží, Samantě a filmové projekci. V nově otevřeném prostoru Dílny, mém království, se mohli návštěvníci setkat například s Františkou Vrbenskou, Jiřím Walkerem Procházkou nebo Vilmou Kadlečkovou.

Poslední jmenovaná se dostala do zvláštní situace: ve stejnou dobu jako její pokec začínala ve velkém sále hovořit Samantha Shannon a v malém probíhala jedna z nejzajímavějších přednášek, Sikarův přehled nejhorších cestovatelů v čase. I přes to sedělo kolem stolu minimálně osm lidí. Pro srovnání – na Samanthu jich přišlo deset. (A ano, Mycelium bude)

Mezi další tradiční kratochvíle patřilo posezení v Maid kavárně, jejíž kávovar vydával zvuky jako zmučená kočka, hraní deskových her, plackovač, u kterého seděl ilustrátor Rawen a maloval speciální obrázky na míru nebo dle fantazie, výměna knih či komiksový koutek. Stánky s lákavým tovarem byly tradiční i méně tradiční: vydavatelství Straky na vrbě, Jitka Ládrová se svými záložkami, Leonard Medek nabízel své secesní stříbrné šperky, Nuclear Holocats a spousta krásných maličkostí včetně náušnic vyráběných CONiáší šéfovou. Za novinky považuji možnost zakoupit mnohostěnné kostky na dračí doupě či jiné hry, Funko vinylové figurky a komiksy a díky propagaci naší hostky Hostem zde mělo i toto vydavatelství vlastní stánek (tedy Host Brno).

Hlavním účelem těchto akcí je ale setkávání, a proto mě mrzí, že jsem pro různé pracovní povinnosti kolem spousty lidí, které vidím jen jednou do roka, pouze rychle prolétla, neschopna prohodit s nimi více než jednu větu. Část odpoledne jsem opět strávila běháním okolo Samanthy a pak už byl najednou večer a já doslova padla vyčerpáním.

A víte co? Příští rok tomu nejspíš nebude jinak.