Boží prst

Boží prst by Marit Reiersgård
My rating: 4 of 5 stars

Marit opět vystavěla příběh nejen na samotném vyšetřování, ale i na osobním životě vyšetřovatelů. Většinou to nemám ráda, tady mě ale sledování jejich soukromých životů vlastně bavilo.

Vernerův syn, jehož zdravotní stav se řešil už v prvním díle, zemřel. Děj této knihy by začínal jeho pohřbem, kdyby ovšem auto s rakví nebylo odcizeno. Do toho se Verner spolu s Bitte mají pustit do vyšetřování podivného úmrtí patnáctileté dívky, jedním z hlavních svědků je však její přítel.

Sledovat situace, ve kterých dospělý ženatý muž žárlí na svou kolegyni, místy hraničily s trapností, avšak v celém příběhu chemie těchto dvou hlavních postav funguje na výbornou.

Vyštřování probíhá dosti pozvolna, postupně se odkrývají nové a nové skutečnosti, včetně kyberšikany, která už nějakou dobu bujela na místní škole. Kniha by tak mohla zaujmout zejména rodiče dětí ve věku od deseti let, aby se poučili, co všechno se může stát. Nemusí, ale pokud ano, následky mohou být hrozivé. Asi jako v tomto případě.

Závěr mě ohromil (odnesly to dva okousané nehty) a rozhodně se budu těšit na další díl (i když doufám, že ubude trapnosti ve vztahu hlavních vyšetřovatelů).

View all my reviews

Poločas rozpadu

Plukovník Michálek je zpět a s ním i další postavy, které nás provázely Spadem. Cesta do Brna se tehdy neobešla bez potíží a ani tentokrát se klidu nedočkáme. Vždyť by to ani nebyl Kotleta.

Poločas rozpadu začíná pár měsíců po dobytí moravské metropole – rozumějte trochu lépe organizované osady s pozůstatkem nemocnice a vojenské základny – posledním členem bývalé české armády. Michálek tomu tak nechtěl, ale stal se vůdcem Brna a přísun teplé vody ve sprše si náramně užívá. Přeci jen označení „hrdina z Istanbulu“ pořád něco znamená, i když mu neustále připomíná tu blbou knihu.

V tomhle světě ale nárok na klid nemá nikdo, a tak se i plukovník s Alicí a Ryanem musí postarat o nic menšího, než je záchrana světa. Cestou si do týmu osvobodí posilu v podobě houževnaté Japonky a hurá na sever, do Polska a ještě dál.

Poločas rozpadu je o poznání propracovanější než první díl trilogie, Spad. Ani samotný příběh není tak přímočarý a předvídatelný. Dočkáme se nejednoho překvapení, celkem osvěžujícího špičkování mezi ženskými protagonistkami, také klasických kotletovských krutostí tohoto zvráceného postapokalyptického světa a možná… možná přijde i trocha sexu.

Chcete vědět, jaká je audiokniha? Čtěte zde!

Labyrint u Mrtvého ženicha

Janu Rečkovou na poli fantastiky jistě není potřeba představovat. Pohybuje se mezi světy s lehkostí a vtipem. Stejně taková je i kniha Labyrint u Mrtvého ženicha – proložená spoustou vtipných hlášek, a tak trochu rozkročená mezi několika vypravěčskými styly.

Kniha je poctou městečku Žďár nad Sázavou, které se skrývá pod poetickým jménem Klášterek. Toto místo je ale přeci jen něčím zvláštní. Pod jednotlivými domy a ulicemi se až ke hřbitovu rozkládá rozlehlé podzemí, spletitá síť uliček a sálů plných rakví a dalších super věcí, které lákají partu nebojácných kláštereckých dětí.

Dobře, zase tak nebojácné nejsou, ale co jim zbývá? Jejich rodiče totiž vydírá místní „podnikatel“, a tak se zrodí plán, který zahrnuje temné chodby podzemního labyrintu a nějaké ty tajné dveře. O vymahače se potom jistě postarají místní upíři a další obludy. Také jste je tam viděli, že?

Dospělí ale mají vlastní plány, takže se síť intrik stahuje kolem celých katakomb.

Jednu věc Janě Rečkové nelze upřít: cit pro vtipné glosy, které skvěle dokreslují jinak tíživou atmosféru. I takovou věc, jako totální mizérii, která brzy skončí vyhladověním v temném podzemí, pokud ne hůř, lze v jejím podání brát s nadhledem.

Pokračování na webu Fantasy Planet.

Poutníkova cesta a genius loci

Mohou šamani existovat i v současné Praze? Příběh o transformaci vědomí moderního mladého muže přenesla ze svých snů na stránky knihy Monika Micajová.

Úplnému pochopení této útlé knížky, pokud je vůbec možné, pomůže seznámení se s osobou autorky. Monika Micajová se zabývá psychospirituálním poradenstvím a pomáhá lidem na cestě sebepoznání.

Tímto procesem si v knize Poutníkova cesta a genius loci prochází i Jakub. Je umělcem, kterého opustila inspirace, mladým mužem, který se zmítá v depresi, a i když je čerstvě zamilovaný, neumí si užívat života. Toulá se Prahou a hledá – přitom neví co. Snad sám sebe? Promlouvají k němu sny. Začíná si je zapisovat a zkoumat, až se jedné noci stane něco opravdu nečekaného…

Autorka v knize využívá nejen svých znalostí mnoha ezoterických směrů, mytologie a psychologie, ale i pražského místopisu a historie důležitých míst. Objevují se i prvky na pomezí sci-fi a fantasy, záleží na úhlu pohledu – jedná se ještě o spirituální jevy, nebo již o výplod fantazie? Stejně jako ve snech, ani ve světě Moniky Micajové neexistují jasné hranice nemožného.

Pokračování na webu Fantasy Planet

Aristokratka na koni

Aristokratka na koni by Evžen Boček
My rating: 5 of 5 stars

Trochu neplánovaná vsuvka na poli "čtení" audioknih se ukázala jako ideální kratochvíle na jednodenní delší výlet autem. Vtipný příběh doplňuje brilantní práce vypravěčky Veroniky Khek Kubařové, které zdatně sekunduje autor hudebních předělů Petr Berki starší. Kdyby někdo plánoval vydat soundtrack hudebních znělek audioknih, tahle je více než vhodným adeptem.

View all my reviews

Ódinovo dítě

Ódinovo dítě by Siri Pettersen
My rating: 4 of 5 stars

Milá Siri,

strašně moc jsem si přála téhle knize udělit plné hodnocení, ani nevíš jak. Hirka však ve mě nezanechala nijak závratnou stopu, ani Rime. Věřím však, že další díly trilogie mě přinutí sednout na zadek, pěkně z výšky.

Vzpomínám si, že přesně před rokem, kdy jsem knihu četla poprvé, jsem byla nucena příběh přerušit. Už nevím proč, ale prokousávala jsem se onou více než pěti set stránkovou bichlí skoro měsíc. Také si vzpomínám, že Host vyhlásil knižní bitvu, ve které soutěžil tým Jiskry v popelu s týmem Ódinova dítěte. Přihlásila jsem se k týmu Jiskra.

Druhé čtení je bohužel ochuzeno o jisté kouzlo nečekaného. Už víme, co se stane, víme, jestli se obavy a přání hlavních postav vyplní, avšak i tentokrát jsem byla překvapena. Jak to, že jsem si nepamatovala posledních zhruba 70 stran knihy?

Ódinovo dítě není přehnaně akční podívanou, není ani sladkobolným romantickým příběhem. Hemží se barevými postavičkami v šedivém světě plném předsudků, slepé víry a mocenských bojů. Hirka a Rime v něm stojí proti všem, avšak hrozí, že stanou proti sobě navzájem.

Do druhého čtení jsem se pustila u příležitosti vydání pokračování, které nese název Plíseň a které slibuje poněkud odlišné dobrodružství. Ani opakování první příběh Hirky nezbavilo svého kouzla, ba právě naopak. Ódinovo dítě je osvěžující fantasy s mladými hrdiny, přesto natolik dospělé, že nezarmoutí ani zkušené čtenáře. Navíc závěr této trilogie má vyjít ještě letos.

Celá recenze a zábavné historky okolo pořízení knihy: https://www.kniznibanket.com/havrani-...

View all my reviews

Půlměsíční trůn

Půlměsíční trůn by Saladin Ahmed
My rating: 3 of 5 stars

Půlměsíční trůn získal nominaci na Huga i Nebulu. Právě kvůli tomu jsem čekala dechberoucí dobrodružství jako vystřižené z pohádky Tisíce a jedné noci.

Mé očekávání však nenaplnil.

Po solidním a zajímavém úvodu jsem dostala rozvleklou, ukecanou a předvídatelnou střední část, kterou ani skvělých posledních 50 stran knihy nezachránilo. Ano, závěr je opravdu velkolepý a málem i slza ukápla! Happy end v pravém slova smyslu se nekoná, přesto se díky němu kniha zachránila ze škatulky "zklamání roku".

Saladin Ahmed zasadil příběh do prostředí světa, který nápadně připomíná pohádku Tisíce a jedné noci. Nutno podotknout, že byl nejspíš jedním z prvních v soudobé éře. Další příběhy jiných autorů z podobných světů jsou možná zajímavé a originální dějem, avšak svět, ve kterém hrají prim džinové, ghúlové, kalifové a zahnuté šavle bude mít vždy jen jeden základ. Namátkou připomeňme Jiskru v popelu, Zakázané přání, Pomstu a rozbřesk, Magic Banquet nebo novinku Poušť v plamenech.

Na Půlměsíčním trůnu oceňuji propracované prostředí s vlastní mytologií, zbožné postavy citující pasáže z nových svatých textů, hrdiny, kteří kolísají mezi zachránci světa a padouchy.

V lecčem mi kniha připomínala Bartolův Alamut – knihu o náboženském fanatizmu. Ten se vykytuje i zde, i když ne v tak silné podobě. Časté jsou však citace smyšlených svatých textů, formulky, které zahánějí zlé duchy, modlitby k božstvům tohoto literárního světa. Saladin Ahmed nejspíš vytvořil úplně nové náboženství.

Postavy tak nejsou černobílé. Obávaný velitel odboje, Sokolí princ, je pro prostý lid hrdinou, avšak záhy se projeví jako dokonalý padouch. V závěru knihy však veškerá morálka ustupuje prostému utilitarismu, a to i přes to, že se ještě krátce před ním rýsoval téměř dokonalý happy end.

Nesnáším však způsob, kterým jsou psané přímé řeči, ani dlouhé popisné pasáže, kvůli kterým cesta z obchodu domů zabere jedné postavě čtyři strany. V polovině knihy jsem zvažovala její odložení, přesto jsem se rozhodla ji silou dotlačit do konce. Ten naštěstí stál za tu námahu.

Celá recenze: https://www.kniznibanket.com/pulmesic...

View all my reviews

Pták & Veverčák jsou na útěku

James Burke

​

Vydal: Host, 2017.
ISBN: 978-80-7577-000-4.

Hodnocení: 94 %

Je to vůbec přátelství? Kdybyste se zeptali Veverčáka, na začátku knihy by vám jednoznačně tvrdil, že ne. Nemůže totiž toho opeřence, který si bezstarostně létá po lese a neshromažďuje žádné zásoby na zimu, vystát. A pak je tu ta záležitost s hladovým Kocourem. Která z těchto dvou jednohubek je lákavější?

​

Poté, co dojde k nehodě mezi hlavními protagonisty a hromadou žaludů, které měly bojácného Veverčáka udržet celou zimu naživu, nezbývá modrému hlodavci nic jiného, než se vydat společně s Ptákem na jih, do teplých krajin. V patách ale stále mají hladového, navíc nyní rozzuřeného Kocoura, a tak začíná dobrodružství – Pták a Veverčák jsou na útěku.

​

Komiksové vyprávění potěší nejen zvídavé děti, ale i starší čtenáře, kteří ocení jasně vyhraněné charaktery postav. Pták si užívá života, miluje volnost a létání a z ničeho si nedělá těžkou hlavu. Veverčák je oproti němu až příliš opatrný a "bojí se i vlastního stínu", jak se dozvídáme na zadní obálce knihy. Kocour je prostě jen stvoření naštvané tím, že mu jeho oběd stále uniká a navíc se mu posmívá.

​

Oba protagonisté mají i na poměrně krátkém rozsahu 128 stran možnost vývoje. Společné příhody je učí, že přijmout něco z charakteru toho druhého nemusí být na škodu. Závěr knihy má tak poměrně překvapivé rozuzlení a i když víte, že se blížíte ke konci, přejete si, aby tam ještě pár stránek bylo. Cože, to už je konec? Chci další díl!

Dále čtěte na https://www.zeedee.com/clanek/ptak-vevercak-jejich-velke-dobrodruzstvi-305

nebo https://www.kniznibanket.com/ptak-a-vevercak

Tanečník (Lincoln Rhyme #2)

Tanečník by Jeffery Deaver
My rating: 5 of 5 stars

Už chápu, proč jsem Deaverovky před nějakými 15 lety tolik milovala. Dnes už sice nepůsobí tak silně, navíc místy trochu jako retro (telefon s anténkou, zlaté stránky, hlasové ovládání jako výkvět technologie), ale hlas Jana Vondráčka dává Lincolnu Rhymovi úplně nový rozměr.

Tanečník. Nájemný vrah, který straší Lincolna Rhyma už pěkně dlouhou dobu. Kniha, která se českým čtenářům představila před osmnácti lety. Nyní se jim dostává i do uší díky hlasu Jana Vondráčka.

Druhý případ, ve kterém spojí své síly tělesně postižený detektiv a krásná policistka s německými kořeny, má v sobě mnoho prvků, jež by se daly označit za typické pro Jefferyho Deavera. Díváme se tak do hlavy nejen Lincolnu Rhymovi a Amélii Sachsové, ale i pachateli a jeho obětem. Vyšetřování několikrát změní směr, je plné přetvářky a skrývání, každou chvíli je na koni někdo jiný, aby se opět, podobně jako u předchozího Sběratele kostí, ukázal být hlavním záporákem úplně někdo jiný.

​

S Tanečníkem měl Lincoln Rhyme dostaveníčko již v minulosti, tenkrát mu ale utekl. Nyní ho Lincoln upoutaný na invalidní vozík nehodlá nechat proklouznout. Obětí jsou tentokrát představitelé letecké společnosti, které hrozí krach. Proč si ale někdo objednal jejich vraždu?

Nájemný zabiják má také své problémy. Zatímco detektivové jej nazývají Tanečníkem, protože jeho pravá totožnost je neznámá, on se potýká se svými fóbiemi a Lincolnem Červem. A jeho poslední oběť mu kvůli němu stále uniká.

Nemilosrdný souboj dvou brilantních mozků by snad nemohl zaznít jiným hlasem, než Jana Vondráčka. Ten již našel tón pro všechny hlavní postavy, zejména Lincolna, ale i Amélii a další. Novým a zcela odlišným projevem vybavil i samotného Tanečníka, který sice zní trochu jinak v přestrojení a po odhalení, ale i tak je stále možné ho jednoznačně odlišit od ostatních postav.

Chcete vědět více? Čtěte zde: https://www.kniznibanket.com/sberatel...

View all my reviews

Čáry života

Čáry života by Veronica Roth
My rating: 3,5 of 5 stars, 68 %

Originální svět, slibný začátek a dost podivný konec. Jak to, že jsem pár stran před koncem dokázala přestat číst?

Čáry života jsou úvodním dílem nové série autorky, kterou proslavila trilogie Divergence, jež se dočkala i filmového zpracování. Nový svět se tomu našemu podobá jen velmi mírně. Sluneční soustava má devět velkých planet a množství malých, lidé žijí na každé z nich, ale způsob života a kultura jsou odlišné. Výjimkou nejsou ani pokročilé technologie umožňující meziplanetární cestování v kulisách doslova starověkých. Právě tak žijí Šoteti, z jejichž vládnoucího rodu pochází hlavní hrdinka příběhu.

​

Cyra Noavek je okolím považována za zrůdu, hračku v rukách staršího bratra, který její dar bolesti používá k mučení lidí a výslechům. Málokdo však tuší, že je to jen depresemi a vlastními bolestmi týraná dospívající dívka. Počet čar života na její paži při tom narůstá, aniž by ona sama chtěla. Za každý ukončený život jeden zářez.

​

Její kapitoly vyprávěné ich formou se střídají s vyprávěním chlapce, později mladého muže, Akose. Jeho zvláštní schopností je něco, co dokáže Cyře pomoci. Jeho kapitoly jsou však psané er formou, nezdají se proto tolik osobní. Jako by Cyra byla v tomto příběhu opravdu ta hlavní.

​

Svět, který Veronica Roth vytvořila, je detailně propracovaný, svým způsobem unikátní a velmi zajímavý. Vyspělé technologie se v něm mísí s energií magické podstaty, která dává každému člověku jeho vlastní specifický dar. Někteří však mají i něco navíc – osud. Akos i Cyra pocházejí z významných rodů a jejich osudy jsou známé. Tento fakt nastolí také otázku, nakolik může člověk svůj osud změnit. A právě bitva o (ne)naplnění osudu žene hlavního záporáka, Cyřina bratra Ryzka, kupředu.

​

Čáry života nepřekypují svižným tempem. Nejkrásnější na nich je právě ono objevování zákonitostí světa, výpravy na vzdálené planety i do jiných kultur. Samotný příběh jako by ustupoval do pozadí, kniha tempo spíš ztrácí, než by ke konci gradovala. Velké finále tak nevzynívá dostatečně velkolepě, a to ani přes pár úmrtí a celkem překvapivá rozhodnutí některých postav. Autorka se nevyhýbá ani fyzickému násilí vůči hlavním postavám, avšak jedna z nejdůležitějších scén je vyprávěna zprostředkovaně.

​

Ve dvou třetinách knihy se najednou změní prostředí a čtenář se může jen domýšlet, co se stalo a proč tomu tak je. Odpověď přichází během několika kapitol, ale, upřímně, nedává příliš smysl.

​

Nemůžu říct, že by Čáry života nestály za přečtení. Jejich svět pro mě má jistou přitažlivost, ale zejména závěr knihy není strhujícím akčním dobrodružstvím, které by vás nenechalo spát. Nastoluje několik filozofických otázek a také touhu poznat další planety této sluneční soustavy, kvůli kterým do dalšího dílu půjdu. Jen osudy hlavních postav mě netáhnout tolik, kolik by mohly, což je škoda. Cyra má celkem zajímavý potenciál, ale Akos je spíše zapomenutelnou postavou. Jsem zvědavá, jaké další příhody pro ty dva autorka chystá.

​
https://www.kniznibanket.com/cary-zivota

View all my reviews

Webcopywriting pro samouky

Webcopywriting pro samouky by Pavel Šenkapoun
My rating: 4 of 5 stars

Šenkapounova kniha obsahuje do podrobna rozebraná témata, která buď považuju za samozřejmost, nebo už jsem na ně narazila v jiných knihách. Přesto ale pro mě byla přínosná, protože je psaná lehčím, více populárním stylem, neobsahuje nepotřebné kapitoly a pomohla mi uvědomit si, že copywriting je o psaní prodejních textů, nikoli všeho možného na web.

​

Audioknižní zpracování má oproti tištěnému jednu silnou devizu – hlas Gustava Bubníka. Má ale také několik nevýhod. Jednak režisér zapomněl vypravěči sdělit, jak se vyslovují některá slova, např. Sklik, LinkedIn nebo Pijoan, jednak jsem měla u poslechu občas až nepříjemný pocit déjà vu. Ten pramenil z toho, že vypravěč četl všechny texty včetně zvýrazněných pasáží, které však jsou v tištěném textu duplicitní. Důležité věci se zkrátka dozvíte dvakrát, abyste si byli opravdu jistí, že jsou důležité. Při poslechu to ale občas vyvolává pocit nejistoty. Je to chyba v knize? Poslouchám to už podruhé? Přeskakuje mi gramofon? Bez možnosti prolistovat tištěnou knihu bych asi byla na rozpacích.

​

Mimo úvodní znělku audiokniha neobsahuje žádné zvukové efekty. Je to trochu škoda, odlišení kapitol by alespoň kratičký jingle zasloužilo. Po technické stránce mé uši neodhalily žádnou chybu a další ódu na barvu hlasu Gustava Bubníka pět nehodlám, ale přiznávám, že hlavně kvůli ní jsem ochotná odpustit i ty ostatní chybky. Knihu jsem doposlouchala až do konce, a to i přes to, že poslední hodina obsahuje rejstřík. Ano, "dočetla" jsem i ten.

​

Počítám s tím, že si některé části knihy pustím znovu. Přiměla mě totiž přemýšlet o textech, které píšu, o klišé, která používám, o otázkách, jež jsem si v poslední době oblíbila. Je výhodné uvozovat článek tázací větou?

​

Sama si nejsem jistá, ale díky knize Pavla Šenkapouna vím, že to nikdo jiný neudělá lépe než já.

​

https://www.kniznibanket.com/webcopyw...

View all my reviews

Nekonečno vítá ohleduplné řidiče

Nekonečno vítá ohleduplné řidiče by Grant Naylor
My rating: 4 of 5 stars

Zajímavé čtení i pro někoho, kdo nezná seriál Červený trpaslík nazpaměť. Zejména proto, že toto je první díl, úplný začátek, uvedení do příběhu.

Obdivuji autorův vhled do zákonitostí fyziky i filozofie. Byly chvíle, kdy jsem si říkala: "Ty vole, no jo, jak to, že mě to nenapadlo?" A v zápětí jsem se začala strašlivě chechtat vtipu, kterým celou tu filozoficky nebo technologicky závažnou myšlenku poslal do kytek.

Seznámení s typickými figurkami seriálu - Rimmerem, Listerem, Hollym, Kocourem a Krytonem je poněkud intimnější než při jejich pouhém pozorování na obrazovce, tady můžeme číst v jejich myšlenkách a přáních.

Jedné věci ale nerozumím: Proč musí hologram spát? Nebo celá ta hologramospací záležitost vznikla jenom kvůli jedné situaci s Rimmerovou kopií?

https://www.kniznibanket.com/cerveny-...

Žena se lvem

Žena se lvem
My rating: 5 of 5 stars

Editorky: Zuzana Hloušková & Františka Vrbenská

Autorky: Vilma Kadlečková, Karolina Francová, Lenora Štiblaríková, Dagmar Pirochová, Václava Molcarová, Miroslava Dvořáková, Lucie Lukačovičová, Dana Beranová,

Zuzana Stožická, Jana Šouflová, Julie Nováková, Zuzana Hloušková, Hanina Veselá

​

Vydal: Fortna, prosinec 2016. ISBN: 978-80-905996-0-4.

​

Skvělé! Jen poslední povídka mi nesedla.

Druhý den po dočtení mé pocity nejsou tolik nadšené, nejvíc si pamatuju zklamání ze závěru. Hodnocení ale snižovat nechci, protože zde máme 10 skvělých povídek, 2 dobré a pouze jednu podivnou.

Vznik první československé antologie autorek sci-fi a fantasy mohli fanoušci na podzim loňského roku podpořit v crowdfundingové kampani. Takto jsem se k Ženě se lvem dostala i já a spolu s pěknou, kvalitně zpracovanou knihou v pevné vazbě získala i první část balíčku tarotových karet a CD s hudbou Jany Šouflové. Karty jsou navíc unikátní tím že jim autorky propůjčují své tváře.

​

Mezi jmény, která mě nalákala, byla vedle zmíněné autorky, hudebnice a ilustrátorky také má oblíbená Vilma Kadlečková, dále Lucie Lukačovičová, Václava Molcarová nebo Julie Nováková. Spolu s ukázkami práce těchto dam jsem získala celkem 13 dobrých či ještě lepších povídek různých žánrů fantastiky, z nichž dvě jsou otištěny v původním slovenském znění. A není se čemu divit, jednou z editorek je další známá tvář české fantastiky – Františka Vrbenská.

Knihy mají vyjít celkem čtyři, věrný čtenář tak má možnost získat 52 tarotových karet s tvářemi českých a slovenských autorek fantastiky. Grafické i obsahové zpracování jsou velmi kvalitní, nemusíte se proto bát tuto knihu věnovat jako dárek.

https://www.kniznibanket.com/zena-se-...

Sága #3 (a tak trochu i #2)

Brian K. Vaughan a Fiona Staples

2. díl: BB art, 2016. ISBN: 978-80-7507-539-0

3. díl: BB art, 2016. ISBN: 978-80-7507-601-4

Vypravěčkou příběhu je Hazel, dcera ústředního páru uprchlíků z různých planet a znepřátelených armád. Ačkoli zatím vystupuje jako kojenec, její vyprávění o tom, jak se mamka s taťkou seznámili a co bylo dál, je celkem originálním způsobem využití vypravěče.

​

Druhý díl čtenáře seznamuje s rodinou Marka, toho rohatého z obálky. K meziplanetární válce se mladému páru přidává ještě klasická bitva snachy s tchyní, a co víc, padne i zmínka o Markově bývalé snoubence, která se stává další postavou v ději.

​

Zajímavý směr nabírá i pátrání najatého agenta, který se uprchlíky snaží vystopovat. Jeho "parťačkou" je prolhaná kočka. Ne, že by sama lhala, umí poznat cizí lež a výrazně na ni upozornit.

​

Mé nadšení ze Ságy pokračovalo, mírně ho utlumil až třetí díl. Jeho první polovina spíše rozvíjí vztahy, zápletky a intriky. Samotný děj se dopředu příliš neposouvá. Závěr knihy to ale plně vynahrazuje. Setkání osob, ve které čtenář snad ani nedoufá, dopadá úplně jinak, než by si samotné postavy přály. A prostě je nejde nemilovat, i když se občas chovají pošahaně: Marko si nechá narůst vousy, Alana se stává domácí puťkou, tchyně vypadá zamilovaně...

​

Objevují se i noví hráči této partie – reportéři bulvárního plátku. Toho vysokého modrého jsem si zamilovala. Teda až do doby, kdy jsem zjistila, že... no, inu... jeho partnerem je jeho zelený fotograf.

​

Škoda jen, že má oblíbená éterická poloviční chůva se střevními obtížemi nedostala větší roli. Komickou roli tentokrát přebírá spíš zkratovaný televizní princ.

​

Na Sáze obdivuji způsob kresby, a to natolik, že bych ji milovala, i kdyby byl příběh méně nápaditý. Postavy totiž můžeme pozorovat v široké škále postojů, výrazů a nálad, které jsou patrné i beze slov. Zvládnutá anatomie jde ruku v ruce s různorodým propojováním lidských i nelidských tvarů: člověk s televizí místo hlavy, žena, která má místo spodní poloviny těla pavoučí končetiny, tvor s hlavou mrože, nohama nosorožce a jezdeckým sedlem.

​

Sága patří beze sporu k tomu nejlepšímu, co jsem v posední době v komiksovém světě objevila.

Mistr papírových kouzel

Charlie N. Holmberg

​

Vydal: 47North, 2014. ISBN: 9781477823835. 

České vydání: Fragment, 2016. ISBN: 9788025329016.

​

Papírového mága jsem si pořídila v anglickém vydání zhruba rok před tím, než v září 2016 vyšel i v češtině. Měla jsem jedinečnou příležitost číst obě verze zároveň a porovnávat. Mistr papírových kouzel byl také poslední knihou, kterou jsem v roce 2016 přečetla (asi půl hodiny před silvestrovskou půlnocí).

​

Příběh se jeví jako prostý: nadaná studentka Ceony Twill přichází do domu Emeryho Thana, aby se učila kouzlit s papírem. Nevybrala si to a nechce se něčím tak neužitečným jako papír zabývat, ale tato magie jí byla přidělena, protože mistrů papírových kouzel je málo.

​

Emery Thane ale není žádný nudný seschlý stařík. Ačkoli si to Ceony možná zpočátku nepřipouští, tento třicetiletý mírně roztržitý fešák je dobrý materiál pro love story. Už po pár úvodních lekcích skládání ale do domu vtrhne stín Emeryho minulosti a ukradne mu srdce. Ceony se tedy, vybavena hromadou barevných papírů a vlastním důvtipem, vydává svého mistra zachránit. Kam? To už bych prozrazovala příliš mnoho. Ono místo je totiž důležitou součástí zápletky.

​

Kniha je celkem nápaditým holčičím románkem se zajímavou a propracovanou imaginací. Ceony je sice zpočátku trochu neprůbojná a staromódní, v době, ve které se příběh odehrává, to však bylo u žen spíše žádoucí.

​

Se znalostí obou verzí mohu spíš doporučit tu originální anglickou, a to nejen kvůli vkusnější obálce. Je škoda, že ji Fragment nezakoupil, protože ta česká by mě k nákupu knihy nenalákala, zatímco po anglické jsem sáhla právě kvůli designu.

​

Mistru papírových kouzel dost uškodil právě český překlad. Uvedu alespoň jeden příklad: Jednou z prvních postav, s níž se čtenář setká, je Mg. Aviosky. Chvilku mi trvalo, než jsem pochopila, že se jedná o ženu – Ceoninu učitelku. V české verzi se paní jmenuje Avioská a její titul zní mistryně. Bohužel všichni mágové, kteří v původní verzi mají Mg. před jménem, jsou nazývání mistry. Mohli být magistry, alespoň by zůstalo platné označení titulu, ale magistr by tolik nevynikl v mírně upraveném názvu.

​

Druhou pro mě špatně pochopitelnou věcí je použití kurzívy u skládání. Skládáním se rozumí magické ohýbání papíru, v originále folding. V původní verzi se toto zvýraznění nevyskytuje a i v české ho považuji za zbytečné. Jako kdybyste u Harryho Pottera každé slovo kouzlit označili kurzívou.

​

Na knize oceňuji originalitu jejích nápadů a zápletky, při které se čtenář dozvídá mnohé nejen z Emeryho, ale i Ceoniny minulosti, čímž si autorka otevírala dveře k dalším dílům (anglicky vyšlo jako trilogie). Nedoporučuji však tomu, kdo nemá rád zamilované příběhy, protože přesně o tom tato útlá knížka je.

​

Sága o zaklínači: Krev elfů

Andrzej Sapkowski

Čte: Martin Finger

Vydal: Tympanum, 2015. Délka: 11 hodin 48 minut.

Režie: Alexandra Bauerová

​

Zaklínač je jedním z těch příběhů, které by ve světě evropské fantastiky měl znát každý. Doplnit tuto mezeru ve svém literárním obzoru jsem se rozhodla audioknihou, která na mě už dlouho pomrkávala z katalogu Audiotéky.

​Zaklínače Geralta z Rivie nejspíš není třeba představovat, stal se obecně známou postavou také díky počítačové hře – ano, je to takový ten vysoký nerudný chlápek s bílými vlasy a plazíma očima. Děj knihy Krev elfů však začíná scénou v hostinci, kde se obyvatelé světa rozličných ras dohadují o tom, jestli je pravda, že je Geralt po smrti. Ačkoli se jedná o poměrně nudnou záležitost, seznamuje čtenáře či posluchače, který nečetl předchozí povídkové knihy, s koloritem tohoto světa.

​

Příběh samotný má hodně proměnlivou tendenci. Scény s Geraltem a Ciri jsou velmi zajímavé a zábavné. Ve zbývajících, kterých je asi polovina knihy, probíhají jednání a intriky ostatních postav. Zde sem se ztrácela a tolik mě nebavily. Pokud bych měla hodnotit sérii jen podle tohoto jediného dílu, byla bych na rozpacích, zda se pouštět do dalších pokračování. Jedna věc se ale Andrzeji Sapkowskému upřít nedá – svět má perfektně promyšlený do nejmenších detailů včetně politické situace, historie a mluvy (ano, narážím na dialekt trpaslíků).

​

Vybrat si audioknižní zpracování je i není výhoda. V audioknize totiž nelze tak snadno zrychlovat v méně zajímavých scénách. Ty v knize pročítám rychločtením, abych přišla o co nejméně informací, které by mohly být, a pravděpodobně budou, potřebné v dalších dílech. V tomto zpracování je však zrychlovací funkce Audiotéky užitečná při mnohých jiných situacích. Mé poněkud rychlé nátuře totiž pomalý přednes Martina Fingera příliš nevyhovuje.

​

Jeho barva hlasu a styl přednesu se k příběhu Geralta z Rivie hodí, rozvážnost, se kterou vypráví, však zejména v intrikánských scénách děj velmi zpomaluje. Nerozumím, proč je jméno hlavní postavy vyslovováno jako "z RiviJÉ", když čeština dává důraz na první slabiku, v tomto případě na předložku. Jinak ale oceňuji čistotu projevu absenci chyb ve výslovnosti, trpasličí nářečí je ztvárněno brilantně.

​

Hudebních předělů je málo, jsou krátké, a to je dobře, protože jsou, upřímně, strašné. Tvoří je hudební trylky, které jsou natolik zkresené, že ani nedokážu poznat, jestli se na začátku jednalo o akustické nástroje nebo syntezátor. Vím, že obvykle vyčítám přílišnou délku, ale já tam ty znělky chci! Jinak ale práci režisérky nemůžu nic vytknout. Zvuková stopa je vyvážená, hlasitost nekolísá, přeřeky ani jiné než zmíněné problémy jsem neodhalila.

​

Obálka tohoto dílu by mě nezaujala, kdybych neviděla návrhy dalších dílů. Nyní začínám litovat, že mám audioknihu z digitální distribuce, protože vystavit si celou sérii vedle sebe by stálo za to.

​

Audiokniha Krev elfů nepatří ani zdaleka k tomu nejlepšímu, co jsem slyšela, ale téměř jistě se pustím do jejích pokračování. Jednak proto, že i přes nudné scény mě osudy Geralta a Ciri vážně zajímají, a jednak proto, že jsem si další díly v návalu nadšení a akce 1+1 zdarma už koupila. Pokud máte rádi spletité příběhy rozměrů ne nepodobných Hře o trůny a Zaklínače náhodou neznáte, je audiokniha dobrou volbou.

​

M-Z knižní tag

Moje oblíbené místo na čtení

Pláž. Ne, že bych to zažívala příliš často, ale jen málo co je tak úžasné, jako svalit se obalená solí z moře na deku, zapíchnout špičky nohou do horkého písku a začíst se do nějakého dobrodružství. Druhým nejoblíbenějším a rozhodně nejfrekventovanějším místem je postel.

Nejlepší druhý díl v sérii?

Kdybych mohla říct třetí, byla by to Cress z Měsíčních kronik, ale druhý díl, Scarlet, mě nebavila víc než první Cinder. Nedávno jsem dočela Kritika od Petera Maye, který je řádově o několik tříd výš než jeho první díl, Výjimeční lidé. Neznám ale celou sérii Akt Enzo.

O kterého knižního hrdinu jsem se nejvíc bála?

Asi o Lirael. Dívka, která ani není Abhorsenkou (nebo o tom zatím neví), se musí prodírat smrtí bez pomoci zvonců, jen s píšťalkami.

Právě čtu

Viz sloupec vpravo.

Q&A na tělo: Nikdy bych nikomu nepůjčila...

Manžela, spodní prádlo, řasenku a zubní kartáček. Ani manželovi (i když vlastně půjčovat manželovi manžela občas musím). Co se knih týče, záleží na lidech. Třeba manželovi čtivo půjčím bez problémů, ale rodinné kruhy nesmí opustit kusy podepsané, zejména mé osobě věnované.

Retelling, který originálně překroutil původní příběh

V mém případě zcela zbytečná otázka, na první příčce se drží a asi dlouho nepustí Měsíční kroniky. Četla jsem několik dalších pokusů (Dvůr trnů, Stínovou královnu) a na pár dalších se chystám, ale věřím, že Marissu dlouho nikdo nepřekoná. Snad jen ona sama - těším se na Heartless.

Spánek jde stranou, když čtu...

Tohle je jedna z věcí, které neumím a neuměla jsem ani za dob studií. Když se mi chce spát, čtení jde stranou, a je jedno, jestli jde o beletrii nebo naučnou literatutu (nejlépe uspává Psychologie dítěte od Piageta). Zatím poslední pokud o podobnou akci jsem zažila při druhém čtení Cress, ale i tak jsem ji v určitou chvíli prostě musela zavřít.

Tři nejoblíbenější knihy

Jenom tři? Musím nakouknout do své poličky favorites na Goodreads. Vybírám Magic Banquet, který mě inspiroval při pojmenování tohoto blogu, Cinder a Sabriel. Básním tu o nich pořád, tak je nemůžu nezmínit tady.

Ukaž knihovnu

Kterou z nich? Máme čtyři a ještě pár komínů knih u postele

Vytáhni 13. knihu zleva z 1. police odspodu

Je tam Clariel od Gartha Nixe

WC knihy, aneb co čtu na záchodě

Na záchodě čtu časopisy, které nečtu jindy. Ne, fakt nečtu časopisy, ani když mi je v Zootu dávají k nákupu, takže pokud se nějaký z nich dostane tam, kam i král chodí sám, je to pro něj vlastně dobrá zpráva. Momentálně se tam nachází hromádka více než rok starých Pevností.

Young adult kniha, kterou by měli číst všichni bez ohledu na věk

Sůl moře od Ruty Sepetys. Titanik zná každý, ale kdo může říct něco bližšího o havárii Wilhelma Gustloffa?

Ze které knihy by měli udělat film?

Většinu knih filmové zpracování poškodí. Výjimek je jen pár, jako třeba Inkoustové srdce nebo Atlas mraků. Nejsem si jistá, jestli bych chtěla vidět Kostičas na plátně, zároveň nechci, aby byla jedna z mých nejoblíbenějších knih veřejně propírána. Chci si z ní nechat něco pro sebe. Upřímně, když se Samantha při své návštěvě Prahy zmínila o tom, že si v roli Jaxona Halla představuje Benedicta Cumberbatche, zděsila jsem se. V mé představě Jax vypadá spíš jako Tim Curry za mlada, ale s knírem a bradkou, jak ho zachycují pozdější fotografie. Takže moje odpověď tedy zní: nechci, aby se podle knih, které mám ráda, dělaly filmy. Dělejte je z těch, které bych si jinak nepřečetla.