neděle 5. února 2017

Sága #3 (a tak trochu i #2)

Brian K. Vaughan a Fiona Staples


2. díl: BB art, 2016. ISBN: 978-80-7507-539-0
3. díl: BB art, 2016. ISBN: 978-80-7507-601-4

Vypravěčkou příběhu je Hazel, dcera ústředního páru uprchlíků z různých planet a znepřátelených armád. Ačkoli zatím vystupuje jako kojenec, její vyprávění o tom, jak se mamka s taťkou seznámili a co bylo dál, je celkem originálním způsobem využití vypravěče.
Druhý díl čtenáře seznamuje s rodinou Marka, toho rohatého z obálky. K meziplanetární válce se mladému páru přidává ještě klasická bitva snachy s tchyní, a co víc, padne i zmínka o Markově bývalé snoubence, která se stává další postavou v ději.
Zajímavý směr nabírá i pátrání najatého agenta, který se uprchlíky snaží vystopovat. Jeho "parťačkou" je prolhaná kočka. Ne, že by sama lhala, umí poznat cizí lež a výrazně na ni upozornit.
Mé nadšení ze Ságy pokračovalo, mírně ho utlumil až třetí díl. Jeho první polovina spíše rozvíjí vztahy, zápletky a intriky. Samotný děj se dopředu příliš neposouvá. Závěr knihy to ale plně vynahrazuje. Setkání osob, ve které čtenář snad ani nedoufá, dopadá úplně jinak, než by si samotné postavy přály. A prostě je nejde nemilovat, i když se občas chovají pošahaně: Marko si nechá narůst vousy, Alana se stává domácí puťkou, tchyně vypadá zamilovaně...
Objevují se i noví hráči této partie – reportéři bulvárního plátku. Toho vysokého modrého jsem si zamilovala. Teda až do doby, kdy jsem zjistila, že... no, inu... jeho partnerem je jeho zelený fotograf.
Škoda jen, že má oblíbená éterická poloviční chůva se střevními obtížemi nedostala větší roli. Komickou roli tentokrát přebírá spíš zkratovaný televizní princ.
Na Sáze obdivuji způsob kresby, a to natolik, že bych ji milovala, i kdyby byl příběh méně nápaditý. Postavy totiž můžeme pozorovat v široké škále postojů, výrazů a nálad, které jsou patrné i beze slov. Zvládnutá anatomie jde ruku v ruce s různorodým propojováním lidských i nelidských tvarů: člověk s televizí místo hlavy, žena, která má místo spodní poloviny těla pavoučí končetiny, tvor s hlavou mrože, nohama nosorožce a jezdeckým sedlem.
Sága patří beze sporu k tomu nejlepšímu, co jsem v posední době v komiksovém světě objevila.

čtvrtek 2. února 2017

Mistr papírových kouzel

Charlie N. Holmberg
Vydal: 47North, 2014. ISBN: 9781477823835. 
České vydání: Fragment, 2016. ISBN: 9788025329016.
Papírového mága jsem si pořídila v anglickém vydání zhruba rok před tím, než v září 2016 vyšel i v češtině. Měla jsem jedinečnou příležitost číst obě verze zároveň a porovnávat. Mistr papírových kouzel byl také poslední knihou, kterou jsem v roce 2016 přečetla (asi půl hodiny před silvestrovskou půlnocí).
Příběh se jeví jako prostý: nadaná studentka Ceony Twill přichází do domu Emeryho Thana, aby se učila kouzlit s papírem. Nevybrala si to a nechce se něčím tak neužitečným jako papír zabývat, ale tato magie jí byla přidělena, protože mistrů papírových kouzel je málo.
Emery Thane ale není žádný nudný seschlý stařík. Ačkoli si to Ceony možná zpočátku nepřipouští, tento třicetiletý mírně roztržitý fešák je dobrý materiál pro love story. Už po pár úvodních lekcích skládání ale do domu vtrhne stín Emeryho minulosti a ukradne mu srdce. Ceony se tedy, vybavena hromadou barevných papírů a vlastním důvtipem, vydává svého mistra zachránit. Kam? To už bych prozrazovala příliš mnoho. Ono místo je totiž důležitou součástí zápletky.
Kniha je celkem nápaditým holčičím románkem se zajímavou a propracovanou imaginací. Ceony je sice zpočátku trochu neprůbojná a staromódní, v době, ve které se příběh odehrává, to však bylo u žen spíše žádoucí.
Se znalostí obou verzí mohu spíš doporučit tu originální anglickou, a to nejen kvůli vkusnější obálce. Je škoda, že ji Fragment nezakoupil, protože ta česká by mě k nákupu knihy nenalákala, zatímco po anglické jsem sáhla právě kvůli designu.
Mistru papírových kouzel dost uškodil právě český překlad. Uvedu alespoň jeden příklad: Jednou z prvních postav, s níž se čtenář setká, je Mg. Aviosky. Chvilku mi trvalo, než jsem pochopila, že se jedná o ženu – Ceoninu učitelku. V české verzi se paní jmenuje Avioská a její titul zní mistryně. Bohužel všichni mágové, kteří v původní verzi mají Mg. před jménem, jsou nazývání mistry. Mohli být magistry, alespoň by zůstalo platné označení titulu, ale magistr by tolik nevynikl v mírně upraveném názvu.
Druhou pro mě špatně pochopitelnou věcí je použití kurzívy u skládání. Skládáním se rozumí magické ohýbání papíru, v originále folding. V původní verzi se toto zvýraznění nevyskytuje a i v české ho považuji za zbytečné. Jako kdybyste u Harryho Pottera každé slovo kouzlit označili kurzívou.
Na knize oceňuji originalitu jejích nápadů a zápletky, při které se čtenář dozvídá mnohé nejen z Emeryho, ale i Ceoniny minulosti, čímž si autorka otevírala dveře k dalším dílům (anglicky vyšlo jako trilogie). Nedoporučuji však tomu, kdo nemá rád zamilované příběhy, protože přesně o tom tato útlá knížka je.