Úkol č. 3: Book Club
Do pobočky Korunní jsme dorazily přesně v šest, což bylo vzhledem k předchozímu zpoždění naprosto nečekané. Naštěstí stačilo přesunout se pouze o dvě zastávky tramvají. Na Samanthu tu čekalo asi 15 zájemců o povídání o knížkách v angličtině a dorazila i překladatelka jejích knih, Lenka Kapsová.
Ačkoli bylo jako téma vypsáno britská fantasy, stejně se většina otázek točila kolem Samantina světa, inspirace a dalších knih. Navázali jsme na téma filmového Kostičasu, kdy se nám autorka svěřila, že sice nemůže ovlivnit, kdo bude hrát její postavy, ale že miluje a moc by si přála, aby Jaxona Halla hrál Benedict Cumberbatch.
Sága Kostičasu byla už od počátku plánovaná jako sedmidílná. Druhou variantou ve hře prý bylo pět strašně tlustých knih. I přes to Samantha stále žasla nad tím, že její britské vydavatelství na něco takového přistoupilo, když za nimi s podobnou nabídkou přišla tehdy asi tak dvacetiletá úplně neznámá spisovatelka. Ráda by udržovala roční periodu vydávání, ale vzhledem k tomu, že třetí díl, The Song Rising, vyjde na jaře příštího roku, má od poslední knihy dvouletý odstup. Tato kniha ale prý potřebovala několikrát přepsat a upravit, aby si udržela náboj Vidořádu. Poslední díl by tak měl vyjít někdy v letech 2022 až 25. Paige prý trochu zestárne, ale zase ne o moc. Už ve třetím díle oslaví dvacáté narozeniny.
Dále Samantha přiznala, že připravuje novou knihu, která bude stát úplně mimo dosavadní ságu. Půjde o dračí fantasy klasického stylu založené na legendě o sv. Jiřím a bude se jmenovat The Priory of the Orange Tree. Její české nakladatelství Host zatím neslibuje, že ji jednou koupí. Na otázku, jak si představuje draky, odmítla odpovědět, aby o svém chystaném díle neprozradila příliš mnoho.
Několik otázek se také stočilo k překladu, protože Kostičas i Vidořád obsahují spoustu podivných výrazů, které autorka buď převzala z obskurních zdrojů, nebo sama vymyslela. Koneckonců proto byla přítomna i překladatelka jejích děl, Lenka Kapsová. Samantha si je vědoma toho, že ve spoustě jazyků musely být její knihy přejmenovány, protože se zkrátka nepodařilo vymyslet smysluplný ekvivalent The Bone Season (kost + období = Kostičas). Názvy pro jednotlivé řády jasnovidnosti byly převzaty z viktoriánské knihy Allana Kardeca.
Viktoriánským obdobím je vůbec Samantha fascinovaná. Je to právě ta doba, kdy se historie světa Kostičasu oddělila od naší. Během jedné noci roku 1859 došlo ke zvláštní velmi silné bouři (fakt! je to i na Wiki). V Samantině světě právě tuto noc vystoupili Refájci z podsvětí. A z Refájců nejzajímavějším je Paigin Strážce (angl. Warden). Je zvláštní, že mu Paige stále říká tímto titulem, ačkoli jeho vlastní jméno je Arcturus. Samantha pustila drobnou návnadu na své fanoušky: ve čtvrtém díle se Strážce zeptá Paige, proč mu vlastně neříká jménem.
A které knížky Samantha doporučuje? Několikrát při různých příležitostech zmínila svou oblíbenou autorku Margaret Atwood a zejména její knihu The Handmaid's Tale (česky Příběh služebnice) a také tradičního Tolkiena (když už jsme zmínili toho Andyho Serkise).
Na závěr Book Clubu proběhla i taková menší autogramiáda.
Úkol č. 4: Odvést domů
Byl pozdní večer, 22. září, když jsme opustily knihovnu v Korunní a vydaly se na tramvajovou zastávku. Samantha projevila zájem o českou kuchyni. Můj soukromý zdroj tipů na restaurační zařízení mi poradil Jedovou chýši, která se tak sice už dnes nejmenuje, ale je to tradiční místo a na turisty připravené, českou kuchyní vybavené.
Usedly jsme na dřevěnou lavici a Samantha se zeptala, jestli mají takovou tu speciální českou kolu, o které slyšela, ale nikdy neměla. Kofolou bohužel Hlávkův dvůr neoplývá, dala si proto bezinkovou limonádu a objednaly jsme si guláš. Vysvětlila jsem jí, která z dalších jídel na lístku jsou typicky česká (svíčková, vepřové výpečky, řízek, smažený sýr), ale ona prostě přijela do Čech na guláš (a navíc byl jedním z nejlevnějších hlavních jídel).
Povídaly jsme si o škole, jejích univerzitních studiích v Oxfordu, mých erasmáckých studiích v Německu a tamní strašné kuchyni, ptala se, jak fungují české peníze a na závěr si sama svou porci hrdě zaplatila. Odvedla jsem ji zpátky ke knihovně (nebyla jsem si jistá, jak dobře okolí prozkoumala, proto jsem jí nabídla i samostatnou procházku, ale zdálo se, že je vděčná za doprovod) a vydala se také domů.
Žádné komentáře:
Okomentovat