Vidořád

Samantha Shannon

Vydal: Host, 2015. ISBN: 978-80-7491-498-0.

​

Pokračování Kostičasu navazuje přesně v okamžiku, kde první díl končí, tedy naložením uprchlíků z Prvního Šeolu do vlaku směr Londýn. Opět se tak setkáváme s Paige Mahoney, jejím vidopánem Jaxonem Hallem a dalšími členy gangu Sedm pečetí.

​

Kostičas jsem dočetla před rokem a půl a teprve plánovaný příjezd Samanthy Shannon do Prahy mě donutil se do pokračování příběhu opět začíst. Rozpomínání na zákonitosti světa, některá jména a přezdívky tak bylo místy náročné. Možná i proto mi rozjezd Vidořádu připadal docela pomalý. Rozplétání toho, co se událo, zatímco byla Paige zvaná Bledý snílek pryč, zabředávání do reality všedního života a intrik společnosti mě příliš nebavil. Po zhruba osmdesáti stranách však děj začal nabírat na obrátkách a v podstatě nepovolil až do poslední kapitoly.

​

Paige se dostává do kolotoče povinností Jaxonovy kočeny, skrývání před oficiálním i neoficiálním režimem a vlastním vztahem k Refajcům, a zejména tomu jednomu – Strážci Arcturovi. Do toho všeho jako by nikdo nechtěl poslouchat její svědectví o životě "tam venku", proto si Paige záhy uvědomuje, že musí podniknout něco opravdu velkolepého, aby byl její hlas vyslyšen.

Děj má dobře gradované tempo, a to až tak, že posledních sto stran jsem upřímně doufala, že vůbec přežiju. Ano, já, čtenářka. Autorka umí být krutá a zejména hlavní postava v průběhu celého Vidořádu schytá nejednu nakládačku. V závěrečném souboji, kde jde doslova o všechno, jsem však cítila návaly adrenalinu, jako kdybych tam stála já sama. Když už jsem myslela, že je konečně po všem, přišla druhá nálož. A ještě jedna!

​

Očekávám, že třetí díl opět více méně plynule naváže na tento a jsem zvědavá, jestli bude i nadále Paige vypravěčkou příběhu. Zároveň ale doufám, že budou lépe vychytány drobné chyby, kterých jsem si všimla i přes relativně rychlé čtení (možná jsem si je tím sama stvořila?). Vybavuji si tři zásadní momenty, které ve mně zůstaly jako otazníky:

1) Paige si zašívá úspory do polštáře. Jednou svůj zůstatek komentuje jako částku, se kterou by přežila maximálně pár týdnů. Později však došla k tomu, že si může dovolit zaplatit pouze jednu noc na ubytovně. Kam se poděly ostatní peníze? Nebo při prvním počítání nevzala v úvahu částku na bydlení?

2) Paige vleze, kam nemá, a je ulovena jakousi harpunou, která jí vytrhne ze zad kus masa. V zápětí sice dojde k další bitce, ale už si nikdo nevzpomene na Paigino první zranění a ani ona sama jej nijak nekomentuje. Zapomněla, že přišla o kus svaloviny, nebo byla moje představa nereálná?

3) Snová krajina Paige má podobu pole s rudými vlčími máky, a to v celém Kostičasu i úvodu Vidořádu. Na konci se však hovoří o poli rudých sasanek. Unikla mi proměna, nebo se objevila chyba v překladu? Může to souviset s rostlinou, která jej pro Refájce jedovatá, ale stejně si myslím, že proměna zrovna Paiginy snové krajiny by měla být výrazně zdůvodněna.

​

Moc jsem si přála dát Vidořádu perfektní hodnocení, protože závěr knihy byl opravdu úchvatný.

Kvůli zmíněným nesrovnalostem a pomalému úvodu, do kterého jsem se nemohla dlouho začíst, však zůstávám u hodnocení 85 % a netrpělivě vyhlížím pokračování (v originále vychází na jaře 2017).