Jak psát o audioknihách? Zajímá nás příběh, nebo jen technické zpracování? Co chtějí v recenzi najít čtenáři a co tvůrci? Na tyto otázky se pokusil odpovědět audioknižní workshop, kterého jsem se v pátek 9. prosince zúčastnila.
Na toto setkání jsem obdržela pozvánku od Jakuba Horáka, předsedy poroty ceny Audiokniha roku. Konalo se přísně utajeně v Olomouci, kam jsem se musela po namrzlé D1 v brzkých ranních hodinách přesunout. Vstávání v nekřesťanskou dobu mi však za to stálo. Lektorkami totiž byly Andrea Hanáčková, rozhlasová teoretička a pedagožka Univerzity Palackého, Zuzana Řezíčková, která píše dizertaci o rozhlasových hrách, a režisérka audioknih Jitka Škápíková spolu s dcerou Karolínou, která pracuje jako zvukařka.
Ačkoli jsme dostali předem čtveřici audioknih, o kterých jsme se měli bavit a na kterých pilovat své recenzentské schopnosti, na praktickou činnost se přes otázky účastníků a zajímavé vyprávění přednášejících vlastně vůbec nedostalo. Pro mě to byla výhra, jelikož jako hlavní byla vybrána kniha Spalovač mrtvol načtená Lukášem Hlavicou. Z prvotního poslechu jsem usoudila, že interpret je vhodně vybraný, ale téma knihy je velkým vystoupením z mého komfortního rámce. Vlastně natolik značným, že jsem knihu prostě nedala.
Velmi příjemným překvapením pro mě byla dramatizace Dvanácti rozhněvaných mužů, kterou jsem poslechla za večer a tuším, že na ní budu pilovat své nově nabyté dovednosti.
Celý workshop se nesl v přátelském duchu, tykání a navazování kontaktů. Účastníci, mezi kterými nechyběla dvojice nevidomých recenzentů a také samotný Jakub Horák, si odnesli mnoho poznatků o hlasu, zvuku, tichu a hudbě.
Zajímavým poznatkem pro nás byly také osobní zkušenosti nás, pisatelů a posuzovatelů. Mnozí z nás dávají přednost popisu technického zpracování před příběhovým nebo emočním, protože od toho jsou recenze na tištěné předlohy. Režisérka Škápíková má zase pocit, že emoce převládají a raději by více četla o technické stránce právě proto, že je to její obor. Najít vyvážený střed pro běžného čtenáře bude docela oříšek.
Hlavní myšlenkou, kterou si odnáším, je důležitost práce zvukového režiséra. Nechápu proto, proč ve většině případů není technické zázemí audioknih uváděno (u Audiotéky občas, u Audiolibrixu prakticky nikdy). Pokusím se tuto nevědomost napravit a do svých recenzí znínku o režisérově jméně přidávat.
Během pěti hodin práce jsem popsala tři strany dokumentu drobným písmem. Věřím tedy, že budu mít dostatek inspirace, jak psát recenze na audioknihy nově. Lépe a radostněji, jak doufám. Momentálně na zpracování čekají Řeky Londýna, Frankenstein, Hra o trůny a dnes doposlechnutá Vánoční koleda.
A jelikož se počet audioknih v mé sbírce zvyšuje, nejspíš budu muset stránku na webu Knižní banket.com upravit a knihy do ucha rozdělit do více kategorií, stejně jako ty papírové.
Žádné komentáře:
Okomentovat