Jak se tváří Vrazi bez tváře?

Henning Mankell

Čte: Jiří Vyorálek

Vydal: OneHotBook, 2014. 9 hodin, 25 minut.

Detektivku Henninga Mankella bych si nejspíš sama nevybrala. Ne, že bych něco měla proti švédským detektivkám nebo inspektoru Kurtu Wallanderovi, ale Vrazi bez tváře zkrátka nebyli titulem, po kterém bych sáhla s nadšením. A přesto se nějak ocitli v mojí audioknižní poličce, nejspíš při akci typu “k jedné audioknize druhá zdarma” jako ten titul zdarma. A pak jednoho pozdního večera či brzkého rána, kdy opět udeřila nespavost a ta správná nálada, došlo i na ně.

​

Hlavní hrdina, policejní vyšetřovatel Kurt Wallander, je vlastně docela zoufalý typ. Krátce po rozvodu, dospívající dcera s ním téměř nemluví, otec začíná senilnět a on sám se potácí na hranici alkoholizmu… Je to typický obraz švédského detektiva?

A pak je tu ta záhadná, extrémně brutální vražda starého farmáře a jeho ženy. A proč vlastně vrah nakrmil jejich koně? Wallander navíc obdrží výhružný telefonát a někdo podpálí část uprchlického tábora. Soustava zdánlivě nesouvisejících skutků však přeci jen má společného jmenovatele.

Děj se odehrává v roce 1991, kdy byla kniha napsána a ve Švédsku i vydána (česky poprvé až v roce 2013). Už tehdy se Švédové potýkali s uprchlickou krizí, některé motivy tohoto příběhu jsou proto dnes aktuální více než dřív. Zároveň je zábavné sledovat svět disket, jehličkových tiskáren a telefonů v autech jako nejvyšších vymožeností.

Kurt Wallander je milovníkem klasické hudby a audiokniha toho využívá. Zatímco některé znělky jsou typickým příkladem atmosféru doplňujících jinglů, jiné jsou ukázkami reálných mistrovských děl. Na jednu stranu je zajímavé poslechnout si úryvek toho, o čem hlavní hrdina přemýšlí, na tu druhou, když už to trvá přes minutu, je to zkrátka více než dost. A nastaly i chvíle, kdy jsem mileráda využila tlačítka pro rychlý posun.

Hlasový projev Jiřího Vyorálka působí poněkud znuděně. Nejdříve mi to vadilo, po krátké chvíli jsem si však uvědomila, že to vlastně k hlavní postavě docela sedí. Drobný problém nastal v okamžiku, kdy se vypravěč pokoušel přizpůsobit hlas dalším postavám v knize, zejména těm ženským. Ne vždy byl výsledek důvěryhodný. Mírně znuděně tak vypadaly i ty role, které měly být spíše nadšené či naopak nervózní. Barva hlasu Jiřího Vyorálka se mi však velmi líbila a oceňuji i bezvadný řečový projev.

Celkový dojem z této audioknihy je u mě vesměs kladný. Příběh není přehnaně akční a zejména v závěru se stává poněkud lineárním. Dozvídáme se mnohé o soukromí Kurta Wallandera a předpokládám, že v dalších devíti knihách, budou jeho osudy ještě rozpracovány. Je proto fajn znát první díl.

V mé audioknižní poličce se podobně neznámým způsobem objevilo pokračování s názvem Usměvavý muž. I když se jedná o čtvrtý díl v sérii, nepředpokládám, že budu zbývající dva mezi nimi shánět, pokud se v ději neobjeví nic zásadního (jako třeba zjevení Rose v sérii Oddělení Q Jussiho Adler-Olsena). Vrazi bez tváře jsou průměrně dobrou audioknihou, která se ovšem příliš nezavděčí těm, kteří nemají rádi klasickou hudbu a dlouhé znělky.