Tento týden zveřejnila jedna z mála knižních blogerek, které sleduji, Olga Nofreeusernames, příspěvek, ve kterém po vzoru A-Z bookish survey tag zahraničních blogerů, uvádí detaily ze svého čtecího života. Rozhodla jsem se přijmout její výzvu a vytvořit vlastní verzi.
Autor, od kterého jsem četla nejvíce knih
V dětství určitě Enid Blytonová, v pozdějším věku pravděpodobně Terry Pratchett a Ken Akamatsu. Ano, japonské komiksy o desetiletém čaroději vyučujícím na dívčí střední škole jsou rozhodně něčím, co mi nesmělo chybět.
Bookoholikovo pravidlo číslo 1
Lékem na příliš mnoho knih je ještě více knih.
Citát z knihy, který bych si zarámovala
Volí si stezku chodec, nebo stezka chodce? Abhorsenská trilogie ve čtyřech dílech od australského autora Gartha Nixe patří k tomu nejlepšímu, co jsem v době dospívání četla.
Důležitá kniha mého dětství
Atlas lidského těla. Věděla jsem všechno, dokonce i co je chámovod.
E-kniha, papírová kniha nebo audiokniha?
V mém případě všechny tři, zejména po tom, co jsem přiznala vlastnictví iPadu své drahé polovičce. Už nemusím číst další veledílo na miniaturní obrazovce mobilu.
Fiktivní postava, se kterou bych pravděpodobně chodila na střední
Občas mám pocit, že spousta mých spolužáků byla fiktivních. Asi bych chtěla sedět v lavici s Gwendolyn z Rudé jako rubín, byla bych její kamarádkou, která jí vyhledává informace na internetu (i když ve filmu byla černoška).
Gejzíry emocí ve mně vyvolala kniha...
Vidořád od Samanthy Shannon. Zejména v závěrečné části jsem si říkala: "Už bude konec!" napětí polevilo a autorka ho dokázala znovu gradovat. A pak to celé ještě párkrát zopakovala. Uf! Druhou takovou knihou byl Dvůr trnů a růží. Tam se ale spíš než o pozitivní emoce jednalo o pocit, jestli to ta ženská fakt myslí vážně. Chvílemi jsem se chechtala a chvílemi mlátila iPadem do peřin z toho, jak moc to bylo blbé.
Hahaha, u téhle knížky jsem se smála nonstop!
Měsíc nad Soho. Možná ne nonstop, ale fascinuje mě britský humor a nadhled, kterým konstábl Peter Grant komentuje nastalé situace. Zajímavým jevem potom byl poslech audioknihy prvního dílu, Řek Londýna, kdy mi docházelo, že už tehdy si autor připravoval cestičku k pokračování. Při prvním čtení to mnohdy tolik nevyniklo.
Chci, aby vyšlo v češtině
Přeji si, aby vycházelo víc mangy, ale v Čechách, na rozdíl od sousedního Německa, pro ni není dostatečný odbyt. Dále bych si přála, aby mohly vyjít další díly Havraního bratrstva, které Argo nevydá kvůli pirátům, a také pokračování Nepolepšitelných dětí ze sídla Ashton, které pravděpodobně také nikdy nevyjdou kvůli nízkým prodejům předchozích dílů.
I když nemám čas číst, vždy si najdu chvilku na knihy od...
Marissy Meyer. Tečka, víc netřeba dodávat.
Jedna kniha, kterou bych si vzala, kdybych uvízla na Měsící
Legendy: Prokleté knihovny - mám ji doma už dost dlouho a stále jsem se neodhodlala něco takto objemného začít číst. Na Měsíci by mi asi nic jiného nezbylo.
Kniha, kterou asi nikdy nedočtu
Gabra a Málinka. Dostala jsem ji jako dítě od babičky, protože to byl hit jejího dětství. Už tehy jsem to nedávala a nemám v úmyslu v tom pokračovat nebo tím děsit vlastní potomstvo.
Lituji, že jsem jako malá nečetla...
Harryho Pottera. Pamatuji si na jeho první setkání s ním. Byla jsem asi tak v sedmé třídě a četla ho dívka z osmičky. Když jsem se o něj pokoušela o pár let později, nebavil mě. Některé věci mě dokonce štvaly (Vrba mlátička). Mám teď ilustrované vydání a doufám, že tuto kletbu jednou zlomím (proto není v předchozí kategorii). Zatím jsem se ale stále nepokusila.
Žádné komentáře:
Okomentovat