Aristokratka a vlna zločinnosti na zámku Kostka

Letošní podzimní Velký knižní čtvrtek mě mile překvapil nečekaným pokračováním příběhů Marie Kostkové z Kostky, které jsem si oblíbila především díky Veronice Khek Kubařové a jejímu audioknižnímu podání, se kterým jsem trávila minulé léto. O vydání čtvrtého dílu jsem neměla ani tušení, a tak tato poměrně útlá knížka Evžena Bočka byla jedním z mých dvou favoritů tohoto knižního svátku (recenzi druhé knihy plánuji v dohledné době).

Příběh začíná přesně tam, kde předchozí kniha končí. Nacházíme se tedy v roce 1997 na konci srpna, v den, kdy zemřela princezna Diana. Znovu si přečíst celou trilogii se tak přímo nabízí, nicméně pokud si detaily z konce Aristokratky na koni nevybavujete naprosto přesně, ani tak nebudete o zážitek ochuzeni.

Druhému a třetímu dílu bývá pochopitelně vytýkána jistá repetitivnost či vykrádání sebe sama. Tomu se chtěl autor zřejmě vyvarovat, a tak využil jinou vyprávěcí techniku. Nečteme tedy soukromou korespondenci a deník Marie Kostkové, nýbrž rekonstrukci událostí, které vedly k vyvrcholení, jímž kniha překvapivě začíná.

Pokračuj ve čtení

Nikdyuš

Morrigan Crowová ví, že brzy zemře. Sice to přichází dříve, než si sama myslela, na beznadějnosti její celoživotní situace to však již nemůže nic změnit. Narodila se totiž v den, který je považován za nešťastný, musí proto žít s nálepkou prokletého dítěte. Lidé z okolí si nechávají platit odškodné za veškerou újmu, která vznikla z údajného Morriganina přičinění. Často se jedná o naprosto obskurní obvinění, a tak Morrigan raději zůstává doma.

V den jejích jedenáctých narozenin se toho však zvrtne mnohem více a dívka se za pomoci tajemného zrzka dostává daleko od rodiny, do Nikdyuše, města, kde je všechno možné. Z muže se vyklube ředitel hotelu Deucalion, Jupiter North, který se dívce svěří s tím, že ji přihlásil ke zkouškám do jakési čarodějné společnosti – odtud podnázev knihy: Zkoušky, jež podstoupila Morrigan Crowová.

I když je příběh primárně určen dětem, má velký potenciál pobavit také dospělé čtenáře. Jeho hlavním tahákem jsou samořejmě prostředí a fantazie, spolu s nimi jdou ruku v ruce také podařené momenty a hlášky některých postav (zejména zmíněného Jupitera).

V ději samotném však vedle skvostných a promyšlených momentů lze najít i slabší místa. Zkoušky sestávají ze čtyř disciplín, které jsou rozvrženy do celého jednoho roku. Kromě toho, že autorka chtěla ukázat oslavu nikdyušských Vánoc a dorůstající a tvar měnící lustr, pro to nevidím důvod. Děj samotný by se dal zvládnout za méně než měsíc.

Pokračuj ve čtení

Review: Tvář vody

Tvář vody by Guillermo del Toro
My rating: 5 of 5 stars

Myslím, že mám zaděláno na druhou knížkocovinu v krátké době. Ten závěr! Panebože, já nemohla přestat!
Ale pěkně popořádku. Bavil mě úvod, bavilo mě objevovat propojení mezi postavami, bavila mě němá Elisa a její lodičky. Prostředek, až do uklízečské přepadovky, byl takový pomalejší, ale nutný pro vysvětlení dalších pochodů. Poslední tři hodiny jsem zhltla na jeden zátah. Fakt!
V audioknize se střídají dva hlasy, Jitka Ježková čte (překvapivě) všechny části vyprávěné z perspektiv ženských postav, Pavel Soukup zase ty mužské. Vhodně se doplňují, v některých místech, zejména v závěru, i po velmi krátkých úsecích.
Znělky jsou dokonale stylové a vůbec OneHotBook opět odvedlo dobrou práci. Recenzi časem najdete na Naposlech.cz.

View all my reviews

Magonie & Aerie

Představte si, že se topíte. Nic moc, chápu. A teď si představte, že se topíte a při tom jste na souši, na Zemi, ve Spojených státech současnosti. To by se snad mohlo stát jen nějakému mimozemšťanovi, ne?

Něco takového prožívá Aza Ray prakticky celý svůj život, tedy téměř 16 let. Její nemoc je natolik ojedinělá a neprobádaná, že dostala název právě po ní. Syndrom Aza Ray. Skutečnost je však daleko zajímavější, tím spíš, že hlavní postava knihy již v úvodu prvního dílu umírá. Ten příběh se přeci musí někam ubírat!

Když na podzim roku 2017 vyšel první díl série, Magonie, vzbudil rozporuplné reakce. Téma se nezdálo nikterak originální a prostořeká ironická Aza Ray zdaleka ne každému čtenáři sedla. Dívka, která lapá po vzduchu jako ryba na souši, se vlastním zdravotním stavem nenechává rozhodit. Svou nemoc komentuje s odstupem a cynizmem člověka o poznání staršího. V tom jí zdatně sekunduje dlouholetý kamarád Jason, se kterým tvoří pár pravověrných geeků schopných recitovat zpaměti číslo pí na desítky, ba možná stovky desetinných míst.

Druhý díl série vyšel v českém překladu v polovině května 2018. Autorka v něm čtenáře zavádí do stejného světa za stejnými postavami téměř přesně o rok později. Jason už ví, jak to s Azou bylo, a je ještě geekovatější než v první knize. Také přebírá větší část vyprávění a tvoří v podstatě polovinu celého příběhu. Ale je to právě jeho přehnaná starostlivosto dívku, která již ví, jak se v pozemském světě neutopit, co je oba znovu vhání do dobrodružství.

Tentokrát se ale nepodíváme jen nad mraky. Aerie odhaluje další zákoutí fantazie Marie Dahvany Headley, takže můžeme očekávat nejen na výlet do podzemí, ale i na tajemnou loď plující po skutečném moři, která ukrývá mnohá tajemství vědy a techniky. A přiznávám, bylo toho moc. Teprve z doslovu, ve kterém autorka děkuje za pomoc Chinu Miévillovi, mi došlo, že tohle je víc new weird, než na co jsem byla připravená.

Pokračuj ve čtení

Dan Brown: Počátek

Když se měl v únoru letošního roku začít prodávat český překlad nejnovější knihy Dana Browna, byla to taková událost, že kvůli ní knihkupectví Martinus uspořádalo speciální akci: půlnoční prodej spojený s promítáním filmu Šifra mistra Leonarda. Přiznávám bez mučení – musela jsem být u toho.

Šifra mistra Leonarda však není první knihou s americkým profesorem symbologie v hlavní roli – tou jsou Andělé a démoni, u nás známější díky filmu s Ewanem McGregorem. Počátek (orig. Origin) je pátým dílem série.

Dan Brown své čtenáře tentokrát zavádí do Španělska, konkrétně Bilbaa, Madridu a Barcelony. V Guggenheimově muzeu plném moderního a leckdy obtížně pochopitelného umění má dojít k zásadnímu odhalení z úst Langdonova studenta a přítele, miliardáře a futurologa Edmonda Kirsche. Jeho objev má změnit společenské paradigma a, jak jinak, položit všechny církve světa.


Pokračuj ve čtení zde: https://kniznibanket.cz/pocatek/

Jiná: Gabriela Koukalová

Stala se miláčkem národa a také díky ní biatlon zažíval příval fanoušků i nových zájemců. Potom ale neodjela na olympiádu v Koreji. Jaká byla cesta, která k tomuto rozhodnutí vedla? Nejen o tom píše Gábi Koukalová ve své osobní zpovědi, která vznikla díky rozhovorům s Martinem Moravcem, který zpovídal už dříve i jejího manžela, Petra Koukala.

​Kniha Gábi je psaná stylem, jako by ve skutečnosti seděla proti čtenáři v kavárně a vyprávěla o svém životě: o rodičích, dětství a dospívání, střední škole, prvních sportovních úspěších a pádech, závodech a atmosféře na nich.

Kvůli tomu trpí dvěma neduhy: jazykově není příliš bohatá – jazyk opravdu připomíná spíše než knihu přepis kavárenského rozhovoru – a časová souslednost není vždy úplně jasná.

Pravý a nefalšovaný fanoušek jistě bude vědět, kdy Gábi jela který závod. Zběžný pozorovatel ale začne mít během čtení pocit, že neví, kde se právě nachází. Kapitoly se totiž zejména ve střední části knihy spíše zaměřují na jednotlivá témata než časová období. Vyprávění tak není striktně chronologické a občas, stejně jako při běžném rozhovoru, odbíhá do dalekých končin, aby se zase spojilo a pokračovalo v původním výkladu.

Pokračuj ve čtení zde: https://www.kniznibanket.com/jina-gabi-koukalova

Review: Půlnoční slunce

Půlnoční slunce by Jo Nesbø
My rating: 4 of 5 stars

3,5 *
Děj není vůbec napínavý, poslechnout při jiných činnostech se dá, ale zázrak se nekonal. Načteno slušně, po zvukové stránce nemám s OneHotBook problém, ale výslovnost Václava Neužila není vždycky úplně na výbornou (věděli jste například, že jméno Ove se vyslovuje spíš jako Uve? Kdo viděl film, pochopí). Paradoxně mu nejvíce sedly role dílčích postav včetně malého chlapce. V hlase vypravěče/hlavní postavy se bohužel až příliš projevuje jeho těžké polské L, které nemám ráda. Tempo je spíš pomalejší, ale ne nepříjemné, k dalšímu vypravování neúspěšného bandity, který inteligence ani životního štěstí příliš nepobral, to vlastně všechno sedí. I to těžké L.

View all my reviews