neděle 11. října 2026

Review: Annie Bot

Annie Bot Annie Bot by Sierra Greer
My rating: 4 of 5 stars

Annie Bot je zajímavá kniha, ale přiznávám, že hodnocení zvedá kvalitní audioknižní zpracování.

Díváme se do hlavy robotce, která je vytvořená podle přání svého majitele a která je naprogramovaná k tomu, aby plnila jeho přání. Jenže poté, co jí zapnuli autodidaktickou funkci, začíná Annie pociťovat nejistotu, že něco neudělala správně, nechápe, proč je Doug naštvaný, i když udělala všechno podle jeho pokynů, a tahle úzkost je tak strašně podobná... ano, týrané manželce, kterou navíc doma drží v izolaci.

Feministické čtení Annie Bot mi dává smysl už v tom, co se tu považuje za dokonalou partnerku. Má být přitažlivá, sexuálně dostupná, pečovat o domácnost a hlavně mít co nejméně vlastních požadavků. Technicky robotka a jeho majetek, takže si může říkat, že na to všechno má nárok. Jenže Annie začne chtít i něco pro sebe a najednou je problém. Dokud se přizpůsobuje, všechno funguje. Jakmile má vlastní vůli, přestává vyhovovat zadání.

A právě tady mi ta kniha připadá nepříjemně povědomá: kolik prostoru ve vztahu skutečně dostává druhý člověk, když jeho samostatnost vítáme jen do chvíle, než nám zkomplikuje život? Annieino naprogramování se dá číst jako dost vyhrocená verze výchovy k tomu být hodná, vstřícná a nedělat problémy. Jenže co když problém není v tom, že se málo snažíš, ale v tom, že tvoje spokojenost nikdy nebyla součástí zadání?

View all my reviews

Review: Ostří temnoty

Ostří temnoty Ostří temnoty by Zdeněk Schreil
My rating: 4 of 5 stars

Ostří temnoty pro mě nebylo jednoduché čtení. Knihu jsem dostala k recenzi na jaře před Comic-Conem, se Zdeňkem jsem dělala rozhovor, ale v té době měla přečtenou možná pětinu knihy a vytahané podrobnosti z příběhu (ano, spoilery, ale pro účely rozhovoru). Jenže mám předsevzetí všechno dočítat, i kdyby to trvalo několik let, a tady jsem nehodlala dělat výjimku.

Jenže kniha mě asi ve třetině přestala naprosto zajímat. Nebyla v tom ani tak ztráta zápalu protože mě netlačil deadline nebo tak, ale dvorské intriky. Strašně moc kecání a zmatečná akce, která v tu dobu prostě nedávala smysl. Když jsem se koncem léta zařekla, že Ostří temnoty prostě dotlačím, znamenalo to pro mě prostě na sílu přečíst asi dvě nebo tři kapitoly. A pak najednou LUP! A už to zase jelo.

Na knize jsou super dvě věci: spousta drobných dějových odboček, které na konci zapadnou, a sebevražedná mise. Právě jsem zjistila, že miluju sebevražedné mise! Jenom by těm drobným dějovým odbočkám nemuselo trvat tak dlouho, než začnou dávat smysl.

View all my reviews